Vše to začalo bezcílným bloumáním po Kolíně někdy kolem roku 1998. Vždy jsem se zajímal o auta a koukal jsem vlastně na všechno, co jelo po ulici a nebo stálo u krajnice. A takhle jsem jednou narazil na automobil, který byl pro mě neznámý. Byl to právě DAF 44. Dlouho mě nechával klidným a jen jsem ho regidtroval jako další přírůstek v množině aut, které znám. Ale jak čas běžel, žačal jsem si uvědomovat, že jsem vlastně nikdy na ulici jiný DAF nikdy neviděl a že je to tedy vlastně, minimálně v Čechách, velká rarita.
Postupně mě ta myšlenka tak nahlodala, že jsem začal pátrat po majiteli. Na evidelci vozidel známé nemám a tak jsem se uchýlil k primitivnímu, leč jak se později ukázalo, k účinnému řešení. Za stěrač, v té době již mého vysněného veterána, jsem zastrčil lísteček se vzkazem, že mám o auto zájem. Po několika dnech se mi ozvala dcera majitele, která měla očividně zájem vůz prodat. To bylo asi v roce 2004 a tehda jsme se z různých důvodů nedohodli. Rokem DAFA byl pro mě rok 2007. To už jsem byl vlastně smířený s tím, že DAF zůstane na ulici a nebo že ho nakoonec koupí někdo v lepší finanční situaci. Ale spíše pro ukonejšení mého svědomí jsem naposledy napsal SMS a ejhle. Najednou se vše začalo hýbat a výsledkem bylo, že jsem v září 2007 uháněl s Dafíčkem do předem připravené a vymetené garáže.
A tím dnem se ze mě stal veteránista a započalo restaurování, schánění literatury, doplňování chybějících dílů, ... Ale to už je jiná historie.