Jawa je světový pojem 
Jsme v Divišově, šedesát kilometrů od Prahy, kde se v na první pohled nenápadných budovách montují plochodrážní speciály. V roce 2000 dovezly své jezdce ke všem individuálním mistrovským titulům světové i kontinentální úrovně a těch se v roce minulém udělovalo šest. V konečném pořadí loňské Grand Prix na krátké dráze, tedy v královské disciplíně levých zatáček, jeli z první desítky pouze druhý a třetí jezdec na stroji jiné značky, všichni ostatní seděli na jawách.
V současné době tady v Jawě pracuje 125 zaměstnanců, což je prakticky shodný počet, jaký zde byl v polovině roku 1994, kdy současný management přebíral továrnu po privatizaci. "Za těch šest let od doby, kdy jsme sem nastoupili, se situace výrazně změnila. Přibyly nové technologie, roční obrat se pohybuje kolem 80 milionů korun, ale hodně vydělaných prostředků jde znovu do vývoje. Kdo nemá vlastní technický rozvoj, nemůže obstát," říká ředitel Jiří Semela.
Průměrný plat v Jawě se pohybuje kolem 13.800 korun, nekvalifikovaný zaměstnanec si přijde tak na sedm tisíc, ale platy špičkových inženýrů atakují hranici dvaceti tisíc. "Řada našich vysoce kvalifikovaných lidí si dokáže poradit při ověřování novinek, které nemají dokonalé konstrukční výkresy. Maximálně jim záleží na výsledcích značky," dotýká se ředitel citlivé stránky. Pro úspěch značky totiž bývá důležitý nejenom mozek, ale i srdce. A to platí i v divišovské Jawě stejně jako kdekoliv jinde na světě.
V okrese Benešov je míra nezaměstnanosti poměrně nízká ve srovnání s řadou jiných okresů v České republice. "Lidé mají fabriku v místě bydliště, což je pro ně také podstatné. Uvědomují si, že je lepší pracovat tam, kde bydlí, než, aby za prací museli složitě dojíždět," míní ředitel.
Na první pohled to může vypadat jako pohádkový příběh o podnikatelském úspěchu, ale v dané situaci je tenhle úspěch realitou. Není vybájený, je vydřený v divišovských dílnách a za řídítky motocyklů bez brzd. Na přelomu let 1994/95 se v Divišově třásli, aby sehnali vůbec nějakého špičkového továrního jezdce. Přelom nastal v roce pětadevadesát, kdy se začalo jezdit mistrovství světa jednotlivců na krátké dráze systémem závodů Grand Prix. Hned v prvním obsadili jezdci na továrních jawách prvních pět míst. A to ještě dva roky předtím jeli v tehdejším šestnáctičlenném finále pouze dvě jawy. "Vzpomínám si na ten závod, po kterém bývalý šéfkonstruktér Jawy Jan Křivka přijímal se slzami v očích gratulace od nejvyšších pohlavárů Mezinárodní motocyklové federace," usmívá se při vzpomínce ředitel.
Před šesti lety mělo vedení firmy problémy s výběrem továrních jezdců, dnes také. Ovšem v poloze zcela opačné. Zájem je značný, míst málo a příští rok jich bude možná ještě méně. "Při angažování továrního jezdce se snažíme vycházet ze čtyř kritérií. V první řadě jsou to jeho povahové vlastnosti a schopnost komunikovat s médii, dále samozřejmě sportovní výsledky. Zhodnocujeme také teritorium, zda je pro nás zajímavé a čtvrtý bod bych charakterizoval slovy jiné zájmy, což je individuální s ohledem na jezdce," vysvětluje Jiří Semela před vstupem do své kanceláře. Stěnu před námi zdobí kopie kontraktů hvězd plochodrážního nebe stačí si přečíst jména Mark Loram (Velká Británie), Jason Crump (Austrálie), Tomasz Gollob (Polsko), Chris Louis (Velká Británie) a Antonín Kasper.
"Občas slýchám otázku, proč máme jako česká značka jediného českého továrního jezdce. Jenomže náš pohled musí být především obchodní. Jestliže vyrábíme devadesát procent produkce na export, pak nemůžeme mít v týmu více Čechů. Nikdo nám na trhu nic nedá, musíme bojovat o přežití, přestože v našem případě nejde o klasické holé přežití."
Ředitel Semela však už dnes ví, že pro letošní rok přijdou zásahy do současného výběru továrních závodníků. Možná dojde k zúžení výběru a vedení Jawy chce také brát ohled na věkové rozvrstvění jezdců. Trojice Australanů v továrních barvách a další jezdec Jawy Todd Wiltshire jsou ve věkovém rozmezí 29 až 31 let. V Divišově mají vyhlédnutého Poláka Jaroslava Hampela, některého ze svých krajanů by mohl vystřídat Greg McGoven. Na svůj čas čekají v USA sedmnáctiletý Liam Fisher a ještě o dva roky mladší Eric Carillo. Možnost může dostat také Švéd Andreas Jonsson.
Tovární jezdci dostávají techniku na základě svých výsledků. Bývají to čtyři motocykly, případně další si musí dokoupit za dealerské ceny. Ostatní jezdci spolupracují s dealery Jawy v příslušné zemi, ovšem povětšinou jen při pořizování náhradních dílů. Převážná většina si totiž pro motocykly do Divišova přijíždí. Tak to například na jaře udělal dvacetiletý Švéd Jonsson, který si na jaře přijel pro motocykly a po pečlivém výběru si jich odvezl pět. A na jednom z nich se stal loni v září juniorským mistrem světa.
V motorárně právě kompletují několik motorů. Každý takový exemplář je čtyřdobý čtyřventilový jednoválec s výkonem až 53 kW, ve špičkovém režimu točí 8500 otáček. Ovšem Richordsson, když se stal s jawou mistrem světa, tak na dlouhých tratích vytáčel motor až k hranici jedenácti a půl tisíce.
"Dělám tady dvaadvacet let a neměnil bych. Jednu dobu to tady vypadalo všelijak, ale teď si nestěžuju," říká na dílně muž kolem padesátky. A po otázce zda zná jezdce, kteří loni získali Jawě světové nebo evropské tituly, ze sebe bez váhání vysype jména: Loram, Tatum, Jonsson, Schneiderwind, mladý Dryml. A na ledech? Jo, to byl Dragalin. Další z techniků dodává: "Nám se stačí podívat na výsledky v novinách a samozřejmě poznáme, kdo jede za fabriku." S neochvějnou jistotou v hlase nás přesvědčuje, že lze bez větších potíží poznat jaký motor konkrétního jezdce prošel v dílně rukama. "Každý z těch, kdo jede za nás, se tady alespoň jednou za rok objeví. Vybírá si motorky a dá se s ním normálně bavit," dodává.
K zajímavé situaci došlo loni začátkem října, den po zlaté přilbě. Večer se jel Tomíčkův memoriál a Australan Crump, nespokojený se sedmým místem z pardubického závodu, přijel již v osm ráno do Divišova. Po pečlivém proměření tří motorů divišovskými techniky se pro jeden rozhodl a večer po závodě mával divákům z nejvyššího stupínku.
O poschodí níž sledujeme výrobu pístů. "děláme písty nejen pro sebe. Tyhle dává do svých motorů GM i Giuseppe Marzotto," říká jakoby nic ředitel a bez ohledu na udivený pohled dodává. "Písty nejsou jediné díly, které Marzottovi dodáváme. Je to naše konkurence, ale korektní, to nebývá obvyklý jev." Pohled ze strany konkurence je taky zajímavý. Vždyť jeden z nejlepších světových jezdců na dlouhé dráze Gerd Riss z Německa ještě před odchodem ke konkurenčnímu GM pomáhal vyvíjet nový divišovský rám pro dlouhou dráhu.
Samostatnou kapitolou jsou ladiči motorů. Závodníci se samozřejmě nespokojí s motocykly, které si pro sebe pečlivě vyberou. Je zapotřebí je pečlivě doladit a upravit podle individuálních potřeb každého ze závodníků. Například takový urostlý Crump nemůže mít stejně naladěný a upravený motocykl jako jeho drobný krajan Sullivan. "Náš motor má vyšší výkon než GM a také delší životnost. Vydrží až dvanáct závodů za předpokladu, že nedojde k neodbornému zásahu do motoru, zatímco takový Američan Hamill musí po každém závodě motor rozebrat a vyčistit. Štříme našim jezdcůmčas i peníze, a navíc jezdí ve špičce," říká Semela. K tomu přistupuje také geografický faktor, poloha továrny nedaleko Prahy jezdcům vyhovuje, ať závodí v Německu či Polsku, kde tamní ligu jezdí takřka celá světová špička. Dříve museli závodníci pro díly na tehdejší motocykly Weslake nebo Godden do Anglie, dnes mají stroje a náhradní díly nepoměrně blíž.
Jawa v Divišově ovšem v současné době není jenom plochá dráha. Vyrábějí zde také soutěžní motocykl 125 pro juniory, čtyřdobou dvěstěpadesátku čtyřtakt, která byla použita při loňské Šestidenní, a také třistapadesátku. Rozšiřují nabídku o motor 400 až 625 cm3. A z dílen vycházejí také motory 650 cm3 pro závody menších aut v USA.
Dosažené úspěchy nikomu z divišovské továrny nerozestýlají pro spánek na vavřínech. "Na jednu stranu máme samozřejmě radost z toho, co jezdci na našich strojích dokazují, ovšem na druhou stranu je jakákoliv dominance nebo monopol na škodu. Bylo by prohrou ploché dráhy, kdybychom zůstali jediní," domnívá se ředitel.
Před novou sezonou 2001 nemá obavy z významné novinky ze strany konkurence. "Britská promotérská společnost mistrovství světa Benfield Sport's International připravuje zvýšení hladiny hluku motocyklu z 98 na 113 decibelů, aby byly slyšet i v diváckém kotli, jaký je například v Polsku. Ale s tím počítáme." U GM prý chystají pro rok 2001 nové motory. "Neměmo by jít o nic zásadního. Plochodrážní trh je úzký a dá se odhadnout, s čím by mohla konkurence přijít."
