Na slivenecké motokrosové trati v Praze jsme se osobně přesvědčili o tom, že motocykly se značkou Praga jsou funkční. Ambice mají veliké.
Motocykly oprášené značky Praga jste si mohli prohlédnout v létě na výstavě, v jízdě jste jednu z nich mohli vidět při demonstraci v Kaplici a listopadu jsme měli konečně možnost poždímat si plynové rukojeti tří motocyklů s emblémem, známým většině z nás zejména z nákladních aut V3S a S5T, na tréningové motokrosové trati na pražské periferii. Nebyli jsme sami, pragováci přivezli kromě technického štábu i své jezdce - zkušeného motokrosaře Františka Zelenku a soutěžáka Martina Šťastného, který jel předloni v našem juniorském týmu na Šestidenní.
Slivenecká trať vypadá na první pohled jednoduše, je vybuddována na poli, ale ja nám potvrdili zkušenější terénaři, je jezdecky náročná, má řadu skoků, ale jsou bezpečně vytvarovány a trať je široká, takže byla ideálním místem pro naše první důvěrnější seznámení s motocykly.
Z furgonu v barvách Hamouz Endurance postupně vyhřezly tři motocykly: soutěžní dvěstěpadesátka ED 250 s někdejším motorem Jawa (ale s emblémy Praga na víkách klikové skříně), čtyřdobá krosová CD 610 a civilizované enduro ED 610 s vyvažovacím hřídelem a elektrickým spouštěčem. Čtyřstovka zatím není vyvinuta do stadia schopného předvedení veřejnosti.
Účelem krátkého seznámení s motocykly nebylo testování v pravém slova smyslu, ale prověření životaschopnosti pragováckých záměrů. Není tajemstvím, že tvůrci nemají s vývojem takovýchto strojů velké zkušenosti, a tak samozřejmě vycházejí ze zkušeností osvědčených konkurenčních výrobců. Ostatně japonci to nedělají jinak, i když k tomu mají nesrovnatelně lepší podmínky. Ono je dnes těžké vymyslet něco zcela nového a příklad nové Yamahy YZ 400 F je spíše vyjímkou, za níž stojí obrovské investiční náklady.
Pragovácké motocykly tedy vycházejí z osvědčených prvků a používají osvědčené komponenty, ať už jde o pružící a tlumící jednotky, kde se váhá mezi značkami WP a Marzocchi, či ráfky, karburátory nebo zapalování. Prototypy mají za sebou cca padesát provozních hodin, další budou samozřejmě následovat. Cílem je vychytat všechny mouchy ve formě slabých míst, méně vhodných součástek, použité technologie atd. To nejtěžší ovšem mají technici teprve před sebou, protože bude nutno vyrobit plejádu forem, přípravků a dalších pomůcek, nezbytných pro malosériovou výrobu. Od prototypů k prvním sériovým motocyklům je ještě trnitá cesta, kterou naznačuje např. i problém sehnat kvalitní svářeče na výrobu rámů...
Vraťme se ale na chvilku na trať. Motocykly se v našich amatérských rukou jevili velice přátelsky a jak dvoudobý, tak čtyřdobý motor projevovaly příznivou charakteristiku s širokým polem využitelných otáček. Profesionálové za jejich řidítky nám pak předvedli, že se s nimi dá dělat všechno, co patří k dnešnímu motokrosu i superkrosu. Použití nevhodných pneumatik pro daný povrch i drobné technické problémy během zkušebního dopoledne daly tušit množství práce, které ještě na šéfkonstruktéra ing. Jaroslava Šůse a jeho tým ceká. Věřím, že za pár měsíců budeme moci říct: klobouk dolů.