V roce 1967 uvedla strakonická továrna ČZ na trh své modely 476 a 477, stopětadvacítku a stopětasedmdesátku. Od té doby se v sériové výrobě nic nového neobjevilo. Až letos: Roadster 200 sice nese značku Cagiva a vychází z italského modelu Blues, ale jeho čtyřdobý motor je strakonické konstrukce a drtivá část motocyklu se vyrábí u nás. Sériově.

   Dovolte mi na úvod malý pohled do historie. Značka ČZ trvale patří do pomyslné dvorany slávy motocyklové historie. Motocykly s touto značkou měly nejen velkou tradici, ale slavily i velké úspěchy ve sportu - motokrosové tituly mistrů světa - Belgičana Joëla Roberta a Němce Paula Friedrichse - jsou spojeny s motocykly ČZ, stejně jako úspěchy našich soutěžních jezdců na Mezinárodních šestidnních, i bezpočet úspěchů v silničních závodech s jezdci Kostříkem, Malinou či Stašou, včetně účasti v mistrovství světa. Bohužel, potom nastal úpadek továrny zanedbáním vývoje, až nezbylo nic jiného, než továrnu prodat. Vznikla tak firma ČZ-Cagiva, která však neměla nač navázat, a proto se dnes ve Strakonicích vyrábějí a montují motocykly nesoucí pouze značku Cagiva, která má více šancí na světovém trhu. Taková je realita.
   Předloni jsem měl možnost se svézt v okolí Strakonic na jednom z prvních prototypů čtyřdobé dvoustovky. Tehdy mne motocykl příliš nenadchl a konstruktéři přiznávali, že mají problémy s karburátorem, který byl české provenience. Problém se podařilo vyřešit montáží osvědčeného japonského karburátoru Mikuni. Konstrukce motocyklu je prakticky celá převzata z dvoudobého modelu Roadster 125, který slaví úspěchy na západoevropském trhu. Oproti původnímu Roadsteru mají oba modely - jak dvoudobý 125, tak čtyřdobý 200 - vzadu dvě pružící a tlumící jednotky na místo původní centrální. Roadster není ovšem zcela novým modelem, vychází z někdejší italské Cagivy Blues, která měla dlouhou přední vidlici typu chopper, loukoťová kola a vodou chlazený motor. Design Roadsteru je opticky laděn v duchu Yamahy Vmax 1200, z níž kopíruje zejména tvar nádrže s valešnými náfuky chladícího vzduchu a tvar dvojsedla. Celkový estetický dojem motocyklu je příjemný a vyvážený a zákazník si navíc může vybrat z několika barevných kombinací. Na sériové verzi Roadsteru 200 jsou patrné některé kompromisy, jejíž cílem bylo vyrobit motocykl co nejvíce "Made in Czech Republic". Tak zde najdeme bzdy Jawa - vpředu hydraulicky ovládanou jednopístkovou kotoučovou, vzadu bubnovou (Kdo z nás tu brzdu neměl alespoň jednou v ruce...?), Jawa vyrábí i palivové nádrže a další komponenty. Přístrojový panel, který připomíná Ducati Mostro, obsahuje jenom rychloměr s počítadlem (i denním) ujeté vzdájenosti a nezbytné kontrolky neutrálu, směrovek a mazání. Ovládacím prvkům na řidítkách není co vytknout, je to slušný standard. Nechybí ani kouzelné červené pro palec pravé ruky: elektrický spoušteč, který nám nedá možnost poznat občasné spouštěcí vrtochy čtyřdobého motoru. Motocykl je vybaven pouze bočním stojánkem.
   První dojmy po usednutí do sedla mohou být někdy rozhodující při koupi motocyklu. Pokud se nám Roadster líbí, usednutí do nízkého sedla nás v tomto pocitu utvrdí. Ergonomie je dobře navržena a za řidítky se srovná menší jezdec stejně dobře jako ten, který má mých 190 cm. Jestliže jsme nuceni s motocyklem manévrovat v úzkém prostoru, rychle se ohlásí jedna z mála záporných vlastností: příliš malý rejd předního kola. Nyní můžeme uvést motor do chodu klasickým postupem: otevřít benzínový kohout (na levé straně nádrže), vytáhnout sytič (na pravé straně karburátoru), zapnout zapalování a palcem stisknout tlačítko na řidítkách. Motor ihned naskočí, s rozjezdem však raději počkáme tak dlouho, až budeme moci zasunout sytič - za jízdy bychom jej pracně hmatali, navíc pravou, tedy "plynovou" rukou. Motor nás vítá zvukem, kterému už jsme si u českého motocyklu odvykli - posledním českým sériovým čtyřdobým strojem byla přeci Jawa 500 OHC na konci 50. let... Ostatně příjemný hluboký baryton výfuku Roadsteru legendární pětistovku trochu připomíná. Zároveň jsou však slyšet i mechanické zvuky z motoru. Mechanická spojka má trochu nezvyklý záběr, zprvu je progresivní, ale potom náhle sepne, takže se s motocyklem chvíli učíme rozjíždět. Ve dvoustovce vůbec nepoznávám původní anemický prototyp, karburátor Mikuni spolu s dalšími úpravami udělal své a Roadster příjemně plynule zrychluje. Při brzdění motorem vydával náš exemplář nezvyklý pískavý zvuk. Řazení funguje lehce, jen neutrál se někdy hůř hledá, pokud zastavíme s některým zařazeným převodem - lepší je ťuknout ho tam lehce z dvojky ještě při dobržďování. Lehce běžící motor, velmi dobře ovladatelný podvozek, svádí k rychlejší jízdě. Pokud jedeme po slušné silnici, nic se neděje. Pokud jedeme po trochu horší silnici, nedějě se taky nic, pružící jednotky plní svou funkci obstojně. Pokud projíždíme rychlejší zatáčku hodně svižným tempem, naznačí nám podvozek, kde končí jeho možnosti: začne se pod námi lehce vlnit. Není to nic vážného, většina majitelů si toho ani nevšimne, ale zkušený jezdec přinejmenší zbystří. Brzdy fungují, i když bychom od hydraulické přední brzdy mohli očekávat větší progresivitu i citlivost, vzhledem k výkonům motocyklu je však lze pokládat za dostatečné.

   Celkový dojem z novinky, vzniklé ve Strakonicí po dvaceti letech, je zjevně pozitivní. Shodli se na tom všichni, kdo měli možnost Roadster vidět, slyšet, či se na něm svézt (o první stovky kilometrů se podělilo několik zkušených i méně zkušených jezdců). Na motocyklu určeném pro velmi širokou klientelu, lze samozřejmě nalézt pár drobných nedostatků, o nichž jsem se zmínil, ty lze však cestovnímu motocyklu této kategorie (nejen objemové, ale i cenové) snadno odpustit. Kladné vlastnosti zřetelně převažují a kromě ceny - necelých 75 tis. - příjemného vzhledu a ovladatelnosti k nim patří i příznivá spotřeba paliva, která během našeho testu činila v průměru něco málo přes 3,5 litru naturalu (při spíše sportovnější jízdě). Při objemu nádrže 11 litrů to znamená, že mezi tankováním najedeme přibližně 300 km. Cagiva Roadster je ideálním strojem pro městský a příměstský provoz, kde uspokojí jak mladé chlapce či děvčata rozličného vzrůstu, tak starší jezdce, kteří třeba kdysi motocykl vlastnili a nyní se chtějí na dvě kola vrátit. Naleznou v Roadsteru 200 příjemného společníka pro každodenní malé potěšení. Věřme, že tento motocykl bude právě tím strojem, který dokáže oživit motocyklismus v českých zemích.
   Vždyť u nás vždy platilo, že jsme jezdili na kvalitních motocyklech domácí produkce a jezdili jsme na nich rádi a s jistou hrdostí. Je možné, aby se tato krásná doba zase vrátila, byť by naše české stroje nesly trochu nečeské jméno?

text: Petr Hájek

Motocyl 6/1996