Praga v předválečné historii již vyráběla motocykly, takže její nedávný návrat k jednostopé produkci není úplně revolučním krokem. Nynější typy jsou podobně jako automobilová výroba zaměřeny především do terénu.

   Technickou charakteristiku motocyklů Praga jsme přinesli v SM 7/98, ale v minulých dnech jsme měli příležitost k obvyklému redakčnímu testu nejlehčí verzi soutěžního stroje s čtvrtlitrovým dvoudobým jednoválcem.
   Příznivý optický dojem ze solidního a decentního designu i relativně moderní konsrukce podtrhne podrobnější prohlídka detailů potvrzující poměrně dobré dílenské zpracování. Pozornost zaslouží zejména dlouhé zdvihy pérování odpovídající požadavkům na teréní stroj. Umožnilo je použití špičkových komponentů osvědčených značek Marzocchi a White Power. Samozřejmým důsledkem je pak poněkud vyšší výška sela nad zemí, která je však pro stroje této kategorie typická a nutná.
   Po usednutí za řidítka oceníme především dobrou ergonomii ovládacích prvků i geometrii rámu. Romístění klasických spínačů na řidítkách je obvyklé, neliší se od konkurenčních značek. Stejně tak všechny tyto prvky fungují. Po spuštění motoru (snadné a spolehlivé) není nutno agregát nijak zhřívat, pakticky ihned je schopen podávat plný výkon. Ten však rozhodně není nijak vysoký a tvoří dominantní slabinu motocyklu. I pouhý hobby jezdec bude vyžadovat více "koní", vrcholový sportovec pak stroj v základní verzi použít nemůže. Právě pro nedostatečný výkon motoru, který by měl být přibližně dvojnásobný. To ovšem není problémem Pragy, ale výrobce motoru, tedy Jawy. I když to samozřejmě byla právě Vysočanská automobilka, která tento agregát pro svůj motocykl zvolila (samozřejmě především z cenových důvodů). K dispozici je však kitová souprava pro podstatné zlepšení parametrů tohoto poněkud již obstarožního dvoudobého jednoválce.
   Velmi dobré jsou však jízdní vlastnosti zejména v terénu. Stroj se zdařilým podvozkem dobře drží stopu, má velmi dobrou směrovou stabilitu a bez komplikací ji zachovává (spolu s ostatními vlastnostmi) také při úplném propérování, je snadno ovladatelný a poslušný. Stejně pozitivním dojmem působí kvalitní brzdy s citlivým přesným ovládáním a více než dostatečnou účinností. Obojí je rozhodně na výši doby a tvoří na rozdíl od motoru dominantní pozitivum celku.
   Bez ohledu na výkon motoru je v terénu nutno poměrně často řadit, takže dobrou funkci převodovky oceníme dvojnásob. Odstupňování převodů odpovídá velmi dobře charakteru agregátu. Jen v extrémních podmínkách se občas zazdá, že by šestistupňová skříň mohla být výhodnější. Jenže v případě instalace "kitivého" motoru už by byla zase zbytečná. Řazení je snadné, přesné a spolehlivé, ovládací síla obvyklá, hluk motoru velmi dobře utlumený.
   Enduro Praga je solidní motocykl pro poněkud méně náročné s perspektivou podstatného zlepšení těch parametrů, které jsou zatím jeho slabinou. Možná, že by výrobce mohl uvažovat o instalaci osvědčeného motoru renomované značky, třeba licenčně vyráběného. Největším přínosem jednostopé pragovky je fakt, že zachovává naději na výrobu českých motocyklů v kategorii, která bývala jejich suveréní doménou. S touto Pragou ED 250 zatím sice nelze uvažovat na startu Šestidenní, může však skvěle sloužit tomu, kdo se potřebuje pohybovat na silnici i v terénu a není ochoten investovat hodně peněz do techniky s velkým jménem. Ostatně nikoli náhodou se již podařilo prodat (například) sérii pragovek do Spojených států, kde ji nabízejí jako farmářský motocykl...