Od srpna 1998, kdy je silniční enduro Praga ED 250 ve výrobě, opustilo brány
hostivařské továrny půl třetí stovky strojů, které v převážné míře putovaly za hranice
naší republiky.
Pragovka se potýká, stejně jako celá řada jiných našich podniků, s finančními problémy.
Chybějící provozní kapitál nedovoluje nákup potřebných strojů k rozvoji výroby, o vývoji
ani nemluvě. Přesto klobouk dolů; Praga žije, vyrábí a prodává. Dvacet zaměstnanců divize
Moto pod vedením Libora Hamouze má v plánu v letošním roce vyrobit celkem 350 kusů (z
toho 150 sportovních strojů Praga 610). Dvě stovky dvěstěpadesátek budou putovat do
Švédska, Německa, Itálie a Francie, kde je o lehká endura české výroby stále zájem.
Přibližně třetina jich bude nabízena za 109.000 Kč (konečná cena pro zákazníka) na
domácím trhu, kde je Praga zastoupená celkem třinácti dealery.
Srdcem silničního endura ED 250 je všem dobře známá poslední vývojová verze dvoudobého,
kapalinou chlazeného jednoválce s pětistupňovou převodovkou, určeného v minulosti
pro soutěžní Jawy, naladěného na výkon necelých 18 k (13 kW)/6000 1/min. Motor doznal
oproti svému předchůdci několik drobných změn z důvodu "civilního" použití a dané
legislativy. Predevším byl odstraněn neutrál mezi čtyřkou a pětkou, nová víka nesou
značku Praga. Prodejní sériová verze má oddělené nazání Mikuni s nádržkou oleje v trubce
rámu, k omezení vibrací slouží vyvažovací hřídel. Jednoválcový motor byl původně
koncipován pouze pro sportovní účely a proto nebylo jednoduché dosáhnout odpovídajících
hodnot hluku a emisí platných pro sériové motocykly. Proto sáhli konstruktéři po
karburátoru Jikov s menším průměrem difusoru a jinou tlumivku výfuku. Tím klesl výkon
na již vzpomínaných 18 k. Jen pro informaci, opačnými kouzly, odporujícím ovšem
homologačnímu protokolu (montáží speciální sady) lze dosáhnout u daného motoru výkonu
až 40 koní při 6500 otáčkách. Za tyto úpravy jsou ovšem už odpovědi majitelé sami.
Motor se spouští nožní pákou; během testu, který probíhal v zimním období, startoval
bez jakýchkoliv obtíží. A to jak ohřátý, vlažný nebo studený, aniž by potřeboval
sytič.
Základem podvozku je uzavřený, pod motorem rozdvojený rám svařený a sešrounovaný z
ocelových chrommolybdenových trubek kruhového průřezu. Přední kolo je svěřeno do péče
teleskopické vidlici Paioli Blue Steel s průměrem noných trubek 46 mm s kapalinovým
tlumením a s možností seřízení útlumu v obou směrech. Zadní kolo ve zavěšeno v kyvné
vidlici obdélíkového průřezu tvořené svařencem z lehké slitiny a odpruženo systémem
s pákovým převodem na centrálně umístěnou pružící a tlumící plynokapalinovou jednotku
s možností nastavení předpětí vnější vinuté pružiny. Kapalinově ovládané brzdy dodává
další z renomovaných výrobců - italské Brembo. Přední kolo je osazeno kotoučem s
dvoupístkovým plovoucím třmenem, zadní pak třmenem jednopístkovým.
Sedlo, zadní blatník, podsedlové kryty a boční kryty nádrže jsou tuzemské výroby,
ostatní "plasty" nesou značku Acerbis a UFO. Snahou výrobců bylo použít i další výrobky
domácích producentů, bohužel většina z nich už nemá co nabídnout. Do závěrečného
účtu se tak dostaly pouze značky ČZ (řetěz), Mitas (pneumatiky), Brisk (zapalovací
svíčky), HP Sporting (zadní pérování u sériové verze), CZ Plast (dvojitá palivová
nádrž) a Gumotex Břeclav (drobné výlisky a těsnění).
Posaz je velmi příjemný, umožňuje posun těla vpřed či vzad podle potřeby a v závislosti
na charakteru jízdy. Sedlo plynule navazující na nádrž umožňuje posaz zcela vpředu tak,
aby se co nejvíce zatížilo přední kolo. Bezproblémová je i jízda ve stupačkách, to pro
ty, kteří na chvilku zabloudí to terénu, na polní či lesní cestu. Motor má poměrně
plynulý zátah už od nižších otáček, nahoře trochu výkonu chybí, ale mějme na paměti,
že motor disponuje jen "uškrcenými" osmnácti koníky. Pokud přispůsobíme nároky dané
nabídce, nebudeme zklamáni ani motorem ani vynikajícími brzdami, které poskatují
stroji o hmotnosti 126 kg (pohotovostní hmotnost) i při maximální rychlosti bezpečné
zpomalení na poměrně krátké vzdálenosti. Stejně bezproblémový je podvozek. Na první
dotek trochu tvrdší, ale nastavitelný a přispůsobitelný charakteru jízdy i
hmotnosti jezdce.
Nutno podotknout, že v době testu nebyly nejideálnější podminky (leden, sníh, mráz,
nové silniční pneumatiky), přesto lze říci, že jízdní vlastnosti a ovladatelnost
endura jou velmi dobré. Navíc nízká hmotnost stroje a kvalitní podvozek dovolují
krátké výlety "off-road" a rozšiřují tak užitečnou hodnotu dvěstěpadesátky, která
má na našem trhu své nezastupitelné místo. Ať už kvůli ceně, užitné hodnotě či nové
legislativě umožňující skupině osmnáctiletých až jednadvacetiletých řídit motocykl o
výkonu do 34 koní.
|