Velká vlastenecká
Vloni se objevil nový český závodní tým FGR s vlastním motorem 125 cm3. Sezóna
2003 byla premiérou. Už tehdy se mluvilo o stavbě vlastního podvozku FGR 125GP. Měli jsme
exklusivní možnost zrod celého motocyklu v průběhu letošního jara sledovat.
Motor, se kterým tým FGR Miroslava Felgra vstoupil do letošní sezóny, je interně označován
za druhou generaci a proti původnímu už prodělal některé drobné úpravy. Co se týká pohonné
jednotky samotné, připravuje se třetí generace, která by měla znamenat zásadní modernizaci
už takhle úspěšného agregátu. Jak ale říká konstruktér Oldřich Kreuz, zatím není na pořadu
dne, prioritu má šasi, a to dosud zabíralo veškerou možnou vývojovou kapacitu. Veřejné
představení nového závodního motocyklu FGR proběhlo v sídle firmy FPOS-Kovovýroba pana Felgra
v Ústí nad Orlicí 4. června. První slavnostní metry na novém stroji ujel ministr průmyslu
a obchodu ing. Milan Urban. Je zřejmé, že tato nová technika FGR zasáhne bezprostředně do
zbývajících závodů MČR.
Příhradový rám
K rozhodnutí svařit rám z chrommolybdenových trubek vedla racionální úvaha. Ta vyloučila
z finančních důvodů nákladnou výrobu hliníkových odlitků svařovaných s profily. Nakonec
Ducati také perfektně funguje s ocelovým rámem. Úvahy se točily i kolem karbonové konstrukce,
ovšem ta zatím skrývá mnohá nevyřešená úskalí, pro která se nejspíš nepoužívá ani v MotoGP.
Základním požadavkem byla možnost regulace úhlu řízení a výšky zadního zavěšení. První úkol
vyřešil Oldřich Kreuz pomocí výměnných a otočných excentrů v rozsahu 3° až 0,25°. Veškeré
seřizovací i aretační prvky hlavy rámu jsou lehce přístupné běžným nářadím a C-klíčem, takže
by celé nastavení mělo být výrazně jednodušší než například u již zmíněné Ducati. Druhým
nastavitelným prvkem rámu je pomocí výstředníků plynule seřiditelná výška horního zavěšení
zadního tlumiče. Toto řešení podle Kreuzových slov neovlivňuje geometrii progresivního
přepákování zadní jednotky a pomáhá dosáhnout změny v rozmezí 30 mm, naměřeném v místě sedla.
Samotnou výrobu filigránské konstrukce zajistila pro FGR sousední firma Fort Frames ing.
Pavla Samka, zabývající se výrobou špičkových jízdních kol, a posledním "problémem" na
pořadu dne byla volba odstínu práškového laku.
Kývačka z certalu
Každé rameno zadní kyvné vidlice ze slitiny Certal je vyfrézováno "encéčkem" z bloku
o hmotnosti 15 kg na konečný produkt vážící 1,6 kg. Konečný kompletní svařenec vidlice váží
o 1 kg méně než stejný díl Hondy 125RS. Při jeho výrobě, s níž opět pomáhal specialista na
sváření hliníku, firma Fort Frames, byly největší potíže s odstraněním deformací po svaření.
Vše se ale povedlo díky přípravkům a vypracování postupu svařování tak, že konečná tolerance
v místě osy zadního kola může být stanovena na jednu desetinu milimetru!
Stavebnice
Zbývající komponenty řeší tým FGR dodavatelským způsobem - odpružení je kompletně od WP,
brzdy Brembo, kapotáže od Moto Forza z Troubska, řetězy EK od firmy Moto Point, kola jsou
Marchesini... Složení týmu zůstává stejné, nová a výraznější je grafika barevného provedení
motocyklu FGR. O pohonné jednotce už byla řeč. Současná druhá generace, která bude pohánět
stroj FGR v dalších závodech MČR, má k dispozici širokou škálu převodů kazetové převodovky.
Oldřich Kreuz jen pro zajímavost dodává, že k výrobě tří sad spotřebovali čtyři a půl metru
materiálu. Teď z něj mají 12 převodů prvního stupně, 9 druhého, 8 třetího, 11 čtvrtého,
10 pátého a 6 šestého. Vzpomínáte si ještě na školní výpočty kombinací? Tak si to zkuste, a
když už v tom budete, ještě nezapomeňte na možné změny sekundárního převodu...
O plnění snů
O tom, jak si Miroslav Felgr dělá radost a z peněz své prosperující firmy FPOS financuje
vývoj a tým FGR, jsme už psali. Celý projekt začíná dosahovat velikosti, v kterou ještě
před půldruhým rokem nikdo nevěřil. Možná kromě pana Felgra. Bez obrovského nadšení lidí
kolem FGR by ale samotné peníze mnoho nesvedly. Je proto téměř příznačné v naší malé zemi,
že nejdůležitějším hnacím motorem úspěšných projektů je právě nadšení pro věc. A toho mají
zatím v Ústí nad Orlicí dost. To jsou, myslím, dobré zprávy.
Pavel Suchý, foto Jan Dvořáček |
Supermoto 7/2004 |