Maďarsko 2000

Už v prosinci 1999 jsme začali přemýšlet, kam vyrazíme s Jirkou a holkama na motodovolenou. Zhodnotili jsme finanční i geografické možnosti, přihlédli k výkonovým parametrům našich motocyklů a jako nejlepší varianta nám vyšlo - Maďarsko. Je poměrně blízko, ceny jsou stejné jako u nás a nikdo z nás tam kromě tranzitu do Jugoslávie nebo do Bulharska nebyl.

Myslím, že to bylo v lednu, kdy jsem si koupil první mapu Maďarska a začal kreslit trasu. Během zimního zkouškového období jsem přečetl celého průvodce po Maďarsku od vydavatelství Olympia a vytáhl si z něj největší zajímavosti a pamětihodnosti, které jsem potom na mapě spojil. Vyšel docela zajímavý okruh kolem celé země.
Důležitým milníkem v mé teoretické přípravě na expedici bylo objevení serveru www.madarsko.cz turistické informační kanceláře Maďarská Turistika. Našel jsem tam spoustu důležitých informací a po zavolání mi dokonce poslali spoustu informačních materiálů a dokonce i další mapu (a to vše zadarmo). Potom jsme se už jen těšili na 14. Srpna 2000, na kdy byl stanoven odjezd (od Markéty ze Šternberka).

Tam jsem já s Martinou dorazili už 13. večer (177 km - v závorce uvádím, kolik km jsme ten den celkem ujeli). Ráno jsme vyrazili a v nesnesitelném vedru jsme dojeli až do Břeclavi, kde jsme žbluňkli do koupaliště, abychom regenerovali síly. Prvním plánovaným městem v Maďarsku byla Sopron, a tak jsme se vydali přes Rakousko, kolem Nesiderského jezera. Do Soproně jsme dorazili až k večeru, a tak jsme jenom prolétli historické centrum a rychle jsme se vydali hledat první divoké tábořiště. Musím napsat, že na poprvé jsme to trochu podcenili. Začali jsme hledat až v půl deváté večer - už se trochu stmívalo. A taky jsme se trochu báli, aby nás někdo nenačapal, protože volné táboření není v Maďarsku dovoleno. Párkrát jsme sjeli z hlavní cesty do malého lesíku, ale kolem cest to bylo vždy zarostlé a nevhodné k nocování se stanem. Nejednou jsme na kraji lesa našli místo vysněného paloučku skládku odpadu. Nakonec jsme skončili na poli u jedné z bočních silnic, ve tmě jsme postavili stany a něco pojedli. První večer v Maďarsku jsme si moc neužili, protože jsme byli dost utahaní a také tam bylo šíleně moc komárů, kteří se nestyděli si na nás pochutnávat - no zkrátka jsme zalehli do stanu a bylo to. Ten den jsme urazili 347 km.

Za druhý den jsme stačili navštívit zámek ve Förtöd, sirné lázně Bük-Fürdö, hrad Sümeg s překrásným výhledem a jeskyni Tapolca, ve které jsme se sami projeli na loďce. Vrátím se ještě k sirným lázním - bylo to naše první termální koupaliště, které jsme navštívili a připadali jsme si velice nápadní mezi všemi těmi důchodci, kteří si tam celé hodiny vyhřívali své ztuhlé klouby. A ke všemu jsme si připadali, jako když se koupeme ve zkažených vajíčkách. Ale zase ten pocit, že si užíváme něčeho, co u nás není,a že je to něco ryze maďarského, nám to vše poněkud usnadňoval a vlastně nás to bavilo a i v tom vedru nám ta teplá voda (36 stupňů Celsia) přišla celkem fajn k odpočinku. Večer jsme si u místního vinaře koupili bílé víno a našli si útulný kemp v Badacsony na břehu Balatonu, s tím, že zde strávíme dvě noci. (172 km)

Maďarsko je především zemí koupališť a termálních lázní a tak jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít Hevíz s největším termálním jezerem ve střední Evropě. Hevíz nás zaujal už na fotografiích z prospektů a hrozně jsme se tam těšili. Skutečnost předčila naše očekávání. Koupání je zde prostě nádherné a zdejší termální voda je dokonalý balzám nejen na tělo, ale i na duši. Byli jsme zkrátka úplně unešeni a teď již můžu prozradit, že to byl jeden z našich nejkrásnějších zážitků v Maďarsku. Z Hevízu jsme se vydali na okružní jízdu kolem Balatonu, kterou jsme proložili melounem a koupáním. Balaton mě ovšem moc nenadchnul. Voda je zkalená a po 500 m ji máte stále jen po kolena. Nakonec jsme celý Balaton neobjeli a z městečka Szantod jsme se nechali převézt trajektem na poloostrov Tihany, kde je od kláštera na kopečku nádherný výhled na východní polovinu jezera. Poloostrov Tihany uchvátil hlavně mou přítelkyni Martinu. Vesničky tam jsou pro turisty uchovány ve své staré podobě (domky s doškovou střechou tam nejsou žádnou raritou). Objevili jsme tam krásnou starou hospodu - na dvoře veliká zděná pec, kapela v lidových krojích tam hraje čardáš a na schodech stará babička vyšívá ubrusy - pokud zavřete oči musíte nutně cítit sušenou papriku a dostanete chuť na ostrý maďarský guláš. Také mi jsme se nechali inspirovat a celý den jsme pak zakončili ve stylové restauraci jak jinak než gulášem a vínkem. (151 km)

Od Balatonu jsme motocykly nasměrovali na jih. Za příšerných veder jsme uvítali prohlídku jeskyně Abaliget, kterou protéká potok. Odpoledne jsme si zvenčí prohlédli mešitu v Pécs (Pětikostelí) a okusili výbornou zmrzlinu. Že jsme si dali také meloun a koupačku v termálním koupališti nemusím zdůrazňovat, protože tyto dvě věci jsme si dopřávali každý den. Meloun doporučuji hlavně jako docela dobrý způsob, jak doplnit tekutiny i energii. Ale na nákup melounů pozor. My jsme nakupovali ovoce hlavně ve stáncích u cest a doporučuji jich pár projet, než si trochu omrknete ceny a zjistíte, co a jak. U prvního stánku by nás ten meloun mohl přijít také na pětinásobek běžné ceny (ale to bylo jen kolem Balatonu, asi že je to turistická oblast, jinde už pak nebyly tak veliké rozdíly). Ten den jsme dlouho nemohli najít tábořiště a nakonec jsme našli polooficiální kemp ve vesnici Morágy (teda my jsme si alespoň mysleli, že je to kemp - ráno jsme se probudili přímo do rozehrané scény vesnického přírodního divadla - a sice dva sekáči trávy přišli upravovat hlediště a vzbudil nás zvuk sekající kosy za našimi hlavami, kemp jsme ráno našli o 200 metrů vedle) a dokonce nám na vaření svítilo pouliční osvětlení. Samozřejmě jsme nic neplatili a najeli jsme 256 km.

Na 18. jsme měli naplánovanou rovinu mezi Dunajem a Tisou. Hrozné vedro (musím připomenout, že jsme vlastně už od začátku jezdili v kraťasech a triku a veškerou kůži jsme měli na dně vaků) jsme nejdříve tišili "naloupeným" hroznovým vínem, kterého tu všude roste spousta a potom jsme ho na chviličku přerušili návštěvou sklípku ve vesničce Hajos. Tady je na jednom místě těch sklípků 500 a tvoří svou vlastní vesnici. Bohužel víno mohli ochutnat jen holky, ale co, Jirka stejně nepije a já jsem si přece jenom trochu líznul (a bylo moc dobré). Nakonec ale vedro stejně pokračovalo a tak jsme navštívili koupaliště a termální lázně v Kiskunfelegyháza. Do večera jsme stihli ještě pěkné arboretum v Szarvasu a nechali se trajektem převézt na druhý břeh Tisy, kde jsme si našli za stromy u silnice pohodlné a kryté tábořiště. (249 km)

Následující den začal poněkud smolně - Jirka píchnul zadní pneumatiku. Měli jsme ovšem každý náhradní duši a tak jsme mohli po hodině opravování pokračovat dál. Při opravě kola jsme přišli ještě na jednu závadu, kterou nebylo nutno opravovat ihned, ale ve městě Kisújszallas jsme narazili na motoshop, kde nám skvěle vyšli vstříc, závadu jsme společně opravili (domlouvali jsme se rukama nohama) a dali nám osvěžující nápoj a nakonec za to ani nic nechtěli. To se jednou projevila solidarita mezi motorkáři.
Poledne jsme přežili koupáním v Tisze. Ovšem potom nastalo hotové peklo. Projížděli jsme totiž známou Hortobáďskou pustou, kde je při největším parnu vidět fata morgana. Tu jsme bohužel neviděli, ale jsem přesvědčen, že ne proto, že by tam nebyla, ale proto, že jsme pro vedro ani neviděli. Nakonec jsme přímo v Hortobagy snědli obvyklý odpolední meloun a raději odtamtud vypadli, aby nás to snad úplně nevysušilo. Večer jsme ještě proběhli Debrecen a po několika kilometrech jsme to zase zabalili u silnice za hradbou stromů. (227 km)

Na další den jsem se obzvláště těšil, neboť jsme měli navštívit Mekku maďarských vín - Tokaj. Nádherné městečko přímo pod svahy vinic nás opravdu zaujalo, ale víno jsme si nekoupili, protože ceny ve zdejších vinotékách byly jaksi "turistické". Poledne jsme tentokrát strávili v jeskynních lázních v Miskolc-Tapolca. V travertinových jeskyních jsme proplouvali bazény s termální vodou a dávali jsme zapomenout vedru venku. Po dvou hodinách "rochnění" jsme opět nasedli na motorky a uháněli jsme na sever do Aggtelég, kde na nás čekal obrovský komplex krápníkových jeskyní navazující na Slovenskou Domicu. Bohužel jsme přijeli po zavírací době a tak jsme využili alespoň služeb zdejšího kempu (v národním parku jsme přeci jenom divoké táboření neriskovali). Zdejší krápníková jeskyně nabízí kromě hodinové krátké prohlídky také dvanáctihodinové podzemní putování z vesnice Aggtelég do Jósváfö. (224 km)

Z původního plánu, že jeskyni navštívíme ráno, nakonec sešlo, protože otvírali až v 9 hodin a to alespoň pro deset lidí(my jsme byli jen čtyři a široko daleko nikdo). Měli jsme v plánu dorazit do Budapešti. Vyjeli jsme tedy dřív a místo hluboké jeskyně, jsme zdolali nejvyšší horu Maďarska - Kekes (1014 m n.m.) - ovšem skoro pod vrcholek jsme se vezli na motorkách, ale musím napsat, že okolní příroda byla super a po těch nekonečných rovinách z minulých dní, jsme se rádi nechali osvěžit v chládku stromů. Navštívili jsme také nádherné barokní město Eger, kde jsme samo sebou nevynechali termální lázně. Večer jsme zvenku obhlédli zámek Gödölö (Jedlová) a až za tmy jsme dorazili do Budapešti. Zde jsem měl vytipovaný motorkářský Bikercamp. Poněkud rozčarován jsem byl, když jsem na dané adrese našel plechová vrata, na kterých byl jen trojúhelníček ve tvaru stanu. Nakonec jsme se přeci jenom odvážili zazvonit. Přišel nám otevřít člověk, který zde byl jen na návštěvě, ale za to mluvil polsky. Nakonec nás zavedl k majiteli kempu a ten nás ubytoval. Stany jsme stavěli už za tmy, ale pak už nebylo kam spěchat. (252 km)
Tento kemp je vlastně zahrada u jedné vilky, kde je přistavěno sociální zařízení a vypěstován dokonalý trávník, na kterém se bezvadně spí. Jenom motorky zde nedrží na stojánku, jak jsem se sám přesvědčil, když mi za dva dny těsně před odjezdem spadla i s kufry na zem (naštěstí se nic moc nestalo - pouze ulomený blinkr).

Ráno jsme se konečně vydali na pěší obhlídku Budapešti. Viděli jsme centrum města, nakoukli do podzemní dráhy Milénium, obešli hradní vrch i rybářskou baštu, prošli se po řetězovém mostě, nakoupili si na městské tržnici a nakonec, když už jsme byli z památek úplně zničení, jsme se zašli trochu osvěžit a zregenerovat do nejznámějších termálních lázní Gellert. Původně jsme se rozmýšleli, zda investovat tolik peněz za to, co jsme si v Maďarsku dopřávali snad každý den. Ale dobrá reklama zvítězila, i když i tak jsme chtěli ušetřit a šli jsme až večer, kdy dostávají návštěvníci poměrně výraznou slevu. A - bylo to super, všem návštěvníkům Budapešti by tato atrakce určitě neměla uniknout, alespoň my všichni jsme byli nadšeni. Markéta s Martinou mohly vyzkoušet i pravé římské lázně (mužská část se bohužel rekonstruovala, takže nám to dívky pouze vyprávěly), jejichž součástí byly také masáže, bahenní koupele, suchá i parní sauna - ovšem kromě sauny bylo vše za další doplatek. Prý tam byly všechny ženy nahé a jen tak se nechaly unášet teplou termální vodou....no prostě super. Pak jsme chtěli ještě navštívit nějakou stylovou restauraci, ale tak dlouho jsme čekali na něco opravdu maďarského, až jsme se znaveni doškobrtali do kempu a téměř bez večeře znaveni ulehli. (asi 20km pěšky)

Poslední den už byl převážně ve znamení cesty domů. Opustili jsme Budapešť směrem na sever a ještě si prohlédli báječný skanzen ve Szentendre. Nakoupili jsme několik dárků pro blízké v Györu a uháněli přes Bratislavu po dálnici domů. Oficiálně jsme expedici zakončili na dálniční křižovatce v Brně, kde Jirka s Markétou uháněli na sever do Šternberka a já s Martinou jsme pokračovali na západ do Kolína. Nakonec jsme tam stejně nedojeli, zima, noc a únava nás donutili u Velkého Meziříčí vyhledat tábořiště a strávit ještě jednu noc ve volné přírodě. (436 km).

Do Kolína (102 km) jsme dojeli k obědu, unavení, špinaví, ale plni dojmů a zážitků, na které budeme ještě dlouho rádi vzpomínat.
Celkem jsme při našem putování najeli 2593 km a spotřebovali průměrně 4,24 l benzínu na 100 km a to vše na českých motocyklech Jawa.

Maďarsko jsme si vybrali jako cíl naší expedice především z důvodů finančních a neočekávali žádné zázraky. Byli jsme ovšem mile překvapeni kolik zajímavých míst a měst, krásných koutů a přírodních zajímavostí, a hlavně lázní a termálních koupališť, tam je možné navštívit. Osobně si myslím, že Maďarsko je ideální země pro nenáročné mototuristy, kteří chtějí něco vidět a zažít a kteří chtějí vyzkoušet krásu cestování po jedné stopě.