Jawa 350/640 Sport

Na motocyklech Jawa do roku výroby 1998 je namontována spínací skříňka typu BOSCH, která neposkytuje vlastě žádnou ochranu proti krádeži. Naskýtá se několik možností nápravy.
První je koupě originální spínací skříňky montované po roce 1998 na modely 350. Toto řešení jsem zavrhl po zjištění ceny, která je přibližně 900 Kč a je nutné ještě dokoupit jiný přepínač na pravé straně řidítek.
Druhou možností je na nějaké místo na motocyklu přidělat spínač opatřený zámkem a využívat jej jako jednoduchý imobilizér. Toto řešení jsem použil u svého předešlého motocyklu.
Třetí možností, a té jsem dal přednost, je použití neoriginální spínací skříňky například z jiného motocyklu nebo i z automobilu. Já jsem použil spínač z Jawy 50/ 585 Mosquito. Jeho cena je přijatelná a vhodné jsou i zástavbové rozměry. Nevýhodou této spínací skříňky je to, že neumožňuje tolik poloh jako "bošák". Má tři polohy, které jsem využil takto:
- 1.poloha - vše vypnuto
- 2.poloha - zapnuto zapalování a parkovací světla
- 3.poloha - zapnuty potkávací světla atd.
Otvor v palubní desce pro spinač BOSCH je ovšem větší a tak jsem ho z venku i zevnitř přelepil destičkou s příslušnou dírou. Je nutné si pořádně prohlédnout schéma a raději nezapomenout na parkovačky (nutné pro STK).

Palubní deska montovaná na typ 640 je myslím pěkná, ale při větším slunci jsou některé kontrolky nečitelné. Rohodl jsem se tedy pro zástavbu LED (svítivé diody). Není možné je zabudovat do stávajících patic a tak jsem celou desku s žárovkami vyjmul a na jejím místě jsem vyřízl čtvercový otvor. Jako zdroje světla jsem použil vysocesvítivé LED. Sestavil jsem si diody na destičce do požadovaného tvaru a upevnil do speciálních patic. Vývody diod, předřadné rezistory a automobilové konektory jsem připájel na cuprextitovou destičku a celé vsadil do toho čtvercového otvoru a zalepil. Vše propojil orig. kabely, aby byla možná úprava do původního stavu (navíc jsem použil jen dva jednožilové kabely o délce asi 10 cm.
Na palubní desce mám celkem 6 kontrolek:
- dobíjení
- neutrál
- dálková světla
- pravý blikač
- levý blikač
- stav oleje v nádržce oddělenáho mazání.

Protože chci motocykl používat především k cestování, zakoupil jsem v motobazaru postranní kufry HEPCO & BECKER. Ke kufrům jsem nedostal žádné nosiče a tak jsem dle vlastního nechal vyrobit jiné. Uchytné body jsem použil stejné jaké používají originální kufry Jawa, tedy oba úchyty bočních padacích rámů a šroub stupačky spolujezdce. Při rozměřování je důležité posadit na motocykl spolujezdce, aby mu při jízdě kufry nepřekážely. Kufry jsou dost velké (odhaduji tak 30 l jeden) a tak jsem musel na rámy přemístit i zadní blikače (také po vzoru orig. kufrů). Při sváření rámů přímo na motorce je nutné odpojit veškerou elektroniku (usměrňovač, regulátor, relé), jinak dojde k jejich zničení. Rámy mám připevněné natrvalo, takže je nesundavám ani když jedu bez kufrů. Jsou poměrně nenápadné a nekouká z nich žádná hrana nebo špice, která by mohla někoho poranit.

U motocyklu Jawa 350/640 Sport, tedy u typu s kapotáží, jsou zrcátka posunuta k řidiči, aby nenarážela při plném rejdu do kapotáže (stejně narážejí), což nutí řidiče při sledování zrcátek příliš otáčet hlavou. Jednoduchým řešením je zrcátka přidělat přímo na kapotáž. Z estetických důvodů není možné použít standartní zrcátka a tak jsem scháněl speciální do kapotáže. Jejich cena mě zrovna nenadchla a tak jsem zakoupil zrcátka sice pro řidítka ale částečně vhodná i pro kapotáž a to ze skútru Aprilia SR. Je nutné pořídit tato vysoká řidítka, protože u krátkých by při výhledu vzad vadily řidičovy ruce. Do kapotáže jsem navrtal dva přesné otvory, vsadil do nich zrcátka a utáhl přes podložku.
Se zrcátky jsem velmi spokojen, při jízdě velmi málo vibrují a hlavně propůjčují motocyklu zase o trochu spotovnější vzhled. Výhled do zadu sice není nejlepší a třetinu plochy zrcátka zabírají řidičovy ruce, ale pro menší vibrace je nakonec efekt zrcátek lepší než u originálních.

Při cestování často potřebuji přesně měřit vzdálenost a rychlost. Navíc jsem u své Jawy postrádal denní počitadlo kilometrů a tak jsem se rozhodl ke koupi digitálního tachometru Sigma Targa. Umožňuje měřit celkové i denní kilometry, okamžitou, průměrnou i maximální rychlost a jsou na něm i hodiny s budíkem. Tento tachmetr jsem si vybral prot, že má pevný kovový obal, měří dostatečně vysokou rychlost a je dodáván s magnetem na ráfky z lehkých slitin.
Původně jsem chtěl tachometr připevnit doprostřed řidítek, nakonec však našel místo na levé staně. U Jawy 350 Sport s velkou kapotáží ani při největším dešti není ohrožen vodou, protože ta je spolehlivě odváděna kapotáží mimo něj.
Magnet jsem nařízl pilkou až vznikl zářez, kterým jsem ho nasadil na litý ráfek a zalepil vteřinovým lepidlem. Problém nastal při umisťování snímače. Ten byl ve velké vzdálenosti od magnetu a tak jsem ho podložil několika vrstvami silné gumy. Vše přilepil a ještě přitáhl přiloženou gumičkou.
Nastavení je jednoduché, obvod kola se změří tak, že si na kole uděláme rysku a pak si na zeni u této rysky uděláme značku, popojedeme motocyklem o jednu otáčku a zase uděláme značku. Vzdálenost pak změříme a zadáme do tachometru. Já jsem nakonec přesnou hodnotu nastavil na německých dálnicích podle kilometrovníků.

Jelikož motocykl používám převážně plně zatížený, nebyl jsem spokojený s životností standardního řetězu. Byl jsem nucen ho velmi často napínat a k výměně docházelo asi po ujetí 5000 km. U firmy ČZ Contra jsem si objednal O-kroužkový řetěž ČZ OR 418. Stál mě asi tisíc korun a protože jsem měl právě motocykl v servisu, nechal jsem si ho tam vyměni. O-kroužkový řetěz je ovšem o několik milimetrů širší než řetěz obyčejný a nevejde se tedy do zapouzdření. Byl jsem tedy nucen celé zapouzdření odstrojit. Řetěz je nutné alespoň trochu něčím zakrytovat, aby nebyl celý stoj stále mastný od odlétávajících kapek oleje. K zakrytování jsem použil plastový kryt dodávaný k Jawě 50 Mosquito, který jsem trochu upravil. Přichycen je pouze na ose zadního kola. U osy kyvné vidlice je pouze opřen. Aby řetěz nepřicházel při kývání přímo do styku s kyvnou vidlicí, nasadil jsem na její příčku rozřízlou plastovou trubku.
Nyní je sice nutné po 300 km řetěz mazat sprayem a trochu se o něj starat, ale není nutné ho tak často dopínat a myslí, že i s životností to nebude vůbec spatné.

V dubnu 2002 jsem si nechal svůj motocykl upravit u firmy TK Mototunig v Úžicích u Neratovic. Firma patří Tomovi Kasalickému. Jedná se především o úpravu časování sacích kanálů, jejich vyleštění, přetryskování karburátoru a montáž otevřeného sportovního výkonu. Vše proběhlo během 3 dní, kdy jsem jel na dovolenou a motocykl jsem svěřil Tomovi k úpravě. Úprava není na motocyklu zvenku nijak patrná a projebuje se až po nastartování jadrným sportovním zvukem, který však není nijak hlasitý. Veškeré úpravy jsou průběžně kontrolována na motorové brzdě a pomocí lambda sondy.
Protože svůj motocykl využívám především pro cestování, dohodli jsme se s Tomem, že ho naladíme s ohledem na životnost a spotřebu. Nakonec z toho bylo na brzdě změřených 28k (měření před úpravou skončilo na 22,5k).
Zde nabízím grafy výkonu a točivého momentu .
Zkušenosti s provozem přinesu časem, ale už teď můžu říct, že výkon je znát a spotřeba stoupá jen, když se motocykl "honí" a jezdí se vyloženě sportovně.